Závrať (tzv. vertigo) či pocit narušené rovnováhy je druhým nejčastěji uváděným příznakem v medicíně. Může se jednat o doprovodný symptom mnoha onemocnění. Na poruchu vnímání polohy a pohybu těla v prostoru si stěžuje téměř každý druhý pacient nad 60 let.
BPPV je nejčastější příčinou periferního vestibulárního závratě v populaci a jeho výskyt se zvyšuje s věkem.
Příčiny mohou být velmi různorodé – od poruch srdečního rytmu, nízkou hladinu cukru, tetanii, neurologická či cévní onemocnění až po nemoci vnitřního ucha. Jednou z nejčastějších příčin tzn. epizodických závratí, které souvisejí s orgánem rovnováhy v našem vnitřním uchu, je tzv.. benigní paroxysmální polohové vertigo. Diagnóza se složitým názvem má zkratku BPPV.
Závrať je jedním z nejčastějších příznaků udávaných pacienty při návštěvě všeobecného lékaře, píše ve svém odborném článku pro neurologii a praxi doc. MUDr. Štefan Sivák, PhD., z Martina. Pacienti popisují závrať jako rotaci, pocit plavání, pocit na odpadnutí a tento příznak je velmi nespecifický, protože příčiny mohou být vestibulární (např. Menierova choroba), ale i nevestibulární (kardiogenní vertigo, neboli související s nedokrvením), dále mohou být příčiny periferní ( benigní paroxysmální polohové vertigo) a několik dalších.
Několik výzkumů prokázalo, že ve věku 30–40 let je nejčastější příčinou akutního závratě benigní paroxysmální polohové vertigo. BPPV. Pro těžký název budeme používat tuto zkratku. Stav se projevuje krátce trvajícím rotačním závratí, který vyprovokuje změna polohy hlavy. Pro závratě tohoto typu jsou typické opakované epizody v trvání několika vteřin, maximálně minut. Jsou tzv. reprodukovatelné, což znamená, že je lze opakovaně vyvolat stejným pohybem.
Jak ve hře s kuličkou
BPPV je nejčastější příčinou periferního vestibulárního závratě v populaci a jeho výskyt se zvyšuje s věkem. Pro průběh BPPV je typické, že závratě po tvz. repozičním manévru (o cvičebních manévrech píšeme později) ustoupí a pacient je různě dlouhou dobu zcela v pořádku. Jistému malému procentu pacientů problémy pominou i bez zacvičení, ale jsou pacienti, kteří se s tímto problémem trápí velmi dlouho a putují od jednoho odborníka k druhému. U přibližně 30–40 % dochází k recidivě (návratu) příznaků, čili jejich problémy se po určité době vrátí, i když se už měly dobře. „Při BPPV problém vyvolávají konkrétní změny polohy,“ vysvětluje ORL lékařka a otoneuroložka MUDr. Zuzana Pospíšilová z Otoneurologické a vestibulologické ambulance Nemocnice sv. Cyrila a Metoděje UNB v Bratislavě.
Při BPPV problém vyvolávají konkrétní změny… Foto: SHUTTERSTOCK
Při BPPV problém vyvolávají konkrétní změny polohy.
Vestibulární systém je složen z centrální a periferní části. Rovnovážný aparát je součástí labyrintu vnitřního ucha. Je tvořen také třemi drobnými kanálky, které jsou vyplněny speciální tekutinou. endolymfou, a buňkami citlivými na pohyb hlavy. „Tyto kanálky rozdělujeme na přední půlkruhovitý kanálek, zadní a horizontální kanálek. Každý z nich má jednu stranu uzavřenou a jednu otevřenou. Z různých příčin, které ne vždy dokážeme přesně určit, se stane, že z vnitřní oblasti labyrintu se odtrhnou krystalky, nazýváme je otolity, a začnou si v tekutině volně plavat.Při různých polohách těla a hlavy umí tyto krystalky vycestovat do jednotlivých kanálků vnitřního ucha, dráždí zmíněné buňky a způsobují opakované závratě.Krystalky nejčastěji vycestují do zadního (u 80-90% pacientů), vzácněji do horizontálního a poměrně vzácně do předního kanálku,“ vysvětluje odbornice. Odborníci vědí s pomocí speciálních diagnostických manévrů zjistit, ve kterém z kanálků se krystalky nacházejí. A existují další, tzv. repoziční manévry (jsou i na internetu na youtube), s jejichž pomocí je možné krystalky otevřeným koncem z kanálků dostat zpátky do středu labyrintu, tedy na místo, kde nebudou zbytečně dráždit bu citlivé na pohyb. Je to jako v té hře s kuličkou, kterou potřebujete přes labyrint chodbiček dostat do jamky.
Důležité je znát repoziční manévry!
Odborníci tomu říkají, že u pacienta je pozitivní diagnostický manévr na zadní kanálek (odborník to vidí podle pohybů jeho očí). Cílem terapie je hýbat se v rovině kanálku a pohnout krystalky plovoucími v tekutině vnitřního ucha. „Část pacientů řekne, když jste mnou pohnuli, otočil se mi svět a už jsem v pořádku,“ říká MUDr. Pospíšilová. „I když my ty krystalky takzvaně vysypeme, pacient se ještě může jistý čas cítit, jako by chodil po vodě. Neznamená to, že ten manévr nebyl úspěšný. Ty krátké závratě vymizí. Pacientům se po provedení repozičního manévru doporučuje vyhýbat se určitou dobu provokačním polohám. Říká se tomu porepoziční režim.
